Intro :: Novinky :: Články :: Skupina :: História :: Diskografia :: Galéria :: Koncerty :: Diskusné fórum :: Ostatné :: RSS


So Simonom na Glastonbury - 08/1995


Nedeľa, 25.júna 1995


Jak bys vlastními slovy popsal změnu hudby Cure od začátků doteď?
Nemůžu mluvit za ostatní lidi, ale myslím, že postoj se nezměnil. Je to dlouholetá snaha dělat něco, co není klišé. Něco, co je jiné, než ostatní věci. Nemyslím, že by se něco z toho změnilo, alespoň, čo se týče kapely. Podívej se třeba na Simple Minds - nezměnili se.
Ale myslím, že kdyby Cure stále kráčeli jednou stylovou ulicí, nebylo by to dobré. To není dobré nikdy. Stále se snažím dělat něco, co odpovídá času, kdy to vzniklo. Někdy to nezní moc nápaditě, ale ve skutočnosti potřebujeme spoustu dobrých nápadů, aby to za něco stálo. Nenávidíme všechny ostatní skupiny, protože si myslíme, že jsme dost dobří.

Jinak by se s tebou nebavila. Které je tvé oblíbené cureovské období, deska nebo skladba?
Teď to třeba nějak je, ale nevím, jak to bude za rok, takže ... vztahuje se to k době, kdy jednotlivé skladby vznikaly. Ale kdybych z něčeho neměl dobrý pocit, nedělal bych to. Být v The Cure znamená mít oblíbené časové odbobí nastálo. Když se podívám zpět, myslím si, že teď je to mnohem lepší, ale v té chvíli to bylo úchvatný. My nejsme moc profesionální skupina v tom smyslu, že bychom to brali jako byznys. Jsme prostě rádi spolu. Takže je to vždycky dobře strávený čas.

Co se děje v The Cure teď? Máte nějaké nové skladby, nebo hrajete jen ty starší?
Dnes večer hrajeme tři nové věci.

A co bude s novou deskou?
Až objedeme festivaly, na které jsme si dali tuhle letní pauzu, vrátíme se do studia a tam, na konci července, doděláme desku. Vyjde příští rok.

Proč se opožďuje?
Jednak proto, že máme nového bubeníka - přišlo to uprostřed nahrávání, museli jsme ho najít a trvalo dost dlouho shodnout se s někým sociálně a zároveň hudebně. Vrátil se k nám taky Roger, a tak jsme spoustu času, ktorý byl vyhrazen na nahrávání, strávili zkoušením a vzájemným poznáváním. Ale stálo to za to. Původně jsme měli určitou uzávěrku, ale usoudili jsme, že to raději přetáhneme a budeme dobří. A vychutnáme si to.
Soudí se, že když pracuješ pod tlakem určitého termínu, dává to prostor tomu, čo je opravdu dobré, protože jsi k něčemu donucen. V tuhle chvíli ale fungujeme tak, že do žádných situací nuceni nejsme, a tak by to nedopadlo podle našich představ.

Jaká je tedy současná sestava The Cure?
Roger O´Donnell hraje na klávesy, Jason je klávesista & bubeník, Perry Bamonte kytarista, já hraju na baskytaru a Robert zpívá a hraje na kytaru. A funguje to fakt dobře. Nějak se vyrovnáváme s věcma typu "kluci a holky" - máme teď takovej malej klučičí klub a je to dost dobrá zábava.

A Porl už s váma tedy není?
Ne, hraje u Page & Planta. Dneska večer s náma ale odehraje poslední skladbu.

Jak a proč jste se rozešli?
Říkal, že už by neměl čas na tohle turné. Myslím, že už ho to prostě nebavilo. Jsme stále přátelé - vím, že to zní jako klišé, ale to je pravda. Porlovi se hudba P&P vždycky líbila - začal hrát na kytaru kvůli Led Zeppelin. Odešel od nás, protože jeho žena má miminko a když dostal nabídku, aby hrá u Page & Planta, byl to přesně jeho šálek čaje - to nemoh´ odmítnout.

Líbi se ti Page & Plant?
Není to přímo moje muzika, ale nemůžu proti ní nič říct.

Najdeš si čas poslouchat nový mladý kapely?
Pokouším se, ale moc času na to není. Ale opravdu se snažím.

Nějaký zajímavý tip?
Uhm, no... mám hodně rád kapelu, která se jmenuje Longpigs. Ale je to vážně těžký - když hodně cestuješ, máš tendenci vzít si s sebou kazety s tou muzikou, kterou jsi poslouchal vždycky. To znamená, že poslouchám Davida Bowieho ... rád bych si poslechl ty kapely, co teď hrají, ale je to trošku jako číst noviny, když jsi novinářka ...

Kde rád hraješ - v jakých sálech, ve kterých zemích ...
Kdekoliv. V tom, ktoré je to země, to ani tak není. Vyjdeš před lidi a víš, že je to tak a tak. Záleží i na počasí ... tenhle týden jsme hráli v Bologni, celej den lilo, všechni toho měli dost a by to vážne tvrdá práce. Pořád to ale stálo za to. Takže nevím ... rád hraju před ... nejde o země, lidi jsou všude stejní, i když mluví jinými jazyky.

Co je nejhorší a nejlepší na tom, že jsi v The Cure?
Je to hezký. Neuvažuju o tom tak, že bych si, když ráno vstanu, řekl 'á, jsem v The Cure'. Vstanu a řeknu si 'á, jsem se svými přáteli'. The Cure je prostě kolektivní jméno pro partu kamarádů, kteří dělají to, co chtějí - nahrávají desky, ktoré se zabývají vraždami a smrtí, a baví se. Je to fajn, říct si 'dneska budu s Robertem'.
Víš, Robert pro mě není Robert Smith The Cure, ale kamarád Robert. To samé s Perrym, Rogerem a Jasonem. Je to parta, kterou mám rád, se ktorou piju a se kterou hraju. I když bychom nehráli tady, asi bychom se sešli a šli si zahráť někam do hospody. Hrát s The Cure, to je pro mě daleko od toho pocitu, ktorý ve skupinách obvykle panuje ... cítíme to pořád stejne jako v devatenácti. Být spolu a hrát. A je ta největší výhra.

Posloucháš taky starší věci, třeba z padesátých a šedesátých let?
Nesnáším muziku padesátých a šedesátých let. Pro mě je nudná.

Díky za rozhovor - chceš ještě něco říct?
Ani ne. Takže díky.

zdroj: Rock & Pop, 08/1995



thinking of the days that are no more

©2001-17 monghi